Tvrdost brusiva se týká schopnosti brusiva odolávat lokalizovaným vnějším silám; běžně se měří pomocí Mohsovy stupnice tvrdosti-, například Mohsova tvrdost karbidu křemíku je přibližně 9. Diamant je nejtvrdší známý materiál; to je přičítáno jeho kubické mřížkové struktuře, ve které jsou atomy uhlíku spojeny výjimečně silnými uhlíkovými vazbami. Brusivo musí být tvrdší než zpracovávaný materiál; čím větší je jeho tvrdost, tím silnější je jeho řezná schopnost. Kromě toho mají některá brusiva jedinečné fyzikálně-chemické vlastnosti. Například diamant vykazuje nejvyšší tepelnou vodivost ze všech známých materiálů, což mu umožňuje účinně odvádět teplo vznikající při broušení. Navíc je diamant vysoce chemicky inertní vůči prvkům skupiny železa; je však důležité poznamenat, že při broušení železných kovů může docházet k chemickým reakcím mezi uhlíkem v diamantu a kovem, což potenciálně vede k předčasnému opotřebení brusného kotouče.
Velikost brusného zrna se týká fyzických rozměrů brusných částic. Brusiva se obvykle dělí do čtyř skupin podle velikosti jejich částic: hrubá zrna, jemné prášky, mikroprášky a ultrajemné prášky. Mezi těmito skupinami je velikost zrn hrubých zrn a jemných prášků určena počtem otvorů ok na lineární palec síta; toto označení je označeno umístěním symbolu "#" na pozici horního indexu vpravo od číselné hodnoty velikosti zrna. Naopak velikost zrna mikroprášků a ultrajemných prášků se vyjadřuje skutečnými fyzikálními rozměry částic; toto označení je označeno předponou číselné hodnoty velikosti částic písmenem "W." U supertvrdých brusiv, jako je diamant, jsou třídy mikroprášků primárně klasifikovány na základě parametrů, jako je velikost zrna, čistota, povrchová úprava a morfologie krystalů, aby byly splněny různé požadavky různých aplikací přesného obrábění.
Abrazivní pevnost se týká přirozené strukturální integrity brusiva-konkrétně schopnosti jednotlivého brusného zrna odolávat vnějším silám bez porušení. Dostatečná pevnost je nezbytná pro zachování řezné schopnosti a životnosti brusného zrna. Vlastnosti, jako je houževnatost nebo objemová pevnost, lze řídit úpravou faktorů, jako je složení směsi surovin, čistota, velikost zrna a krystalická struktura, čímž se brusivo přizpůsobí konkrétním aplikacím. Například keramická aluminová brusiva vyráběná metodou sol-gel (známá jako brusiva SG) mají jednotnou mikrokrystalickou strukturu, která je výsledkem jejich specifického slinovacího procesu. V důsledku toho-při zachování stejné úrovně tvrdosti-vykazují výrazně vyšší houževnatost ve srovnání s běžnými brusivy na bázi oxidu hlinitého a nabízejí výrazné výhody, jako je vysoká pevnost, vynikající samoostřící vlastnosti a prodloužená životnost. Abrazivní opotřebení se týká jevu ztráty materiálu z povrchu způsobeného relativním pohybem mezi předmětem a abrazivními částicemi nebo nerovnostmi; ztráta materiálu v důsledku tohoto procesu může tvořit až 50 % celkového opotřebení. Na základě chování abrazivních částic lze abrazivní opotřebení rozdělit do dvou kategorií: dvě-opotřebení těla a tři-opotřebení těla.
